Narátor: Arnošt Körner

narozen: 21. března 1922

Tazatel: Pavla Plachá

Místo a datum konání rozhovoru: Praha, 5. října 2007

Pan Körner se narodil ne 21. března 1922 v Blšanech (něm. Flöhau). Oba jeho rodiče pocházeli z Blšan. Považovali se za Němce a hlásili se ke katolické církvi. Otec Antonín Körner byl textilním odborníkem a věnoval se obchodu s textilem. Byl funkcionářem německé sociální demokracie a členem městské rady v Rybářích (dnes součást Karlových Varů). Matka Abela Körnerová, rozená Feldstein, pocházela z židovské rodiny a byla v domácnosti. Byla řadovou členkou německé sociální demokracie. Sourozence pan Arnošt Körner neměl.
Vyrůstal v Rybářích. Navštěvoval německou obecnou školu, věnoval se sportu a hudbě. V roce 1935 si otec pořídil obchod v Podmoklech (dnes součást Děčína) a rodina se sem  přestěhovala. Od roku 1938 navštěvoval pan Körner německou hudební akademii, kterou musel po třech letech z rasových důvodů opustit.

V roce 1938 rodina utekla z rasových a politických důvodů do Prahy. Otec byl opakovaně předvoláván na gestapo a rodina  byla pod stálým dohledem. Pan Körner studoval hudbu soukromě a přivydělával pro rodinu hraním v různých podnicích. V roce 1944 byli on i jeho otec internováni. Otec jako manžel Židovky v Klettendorfu v Horním Slezsku a v Bystřici u Benešova. Pan Körner prošel táborem v Kleinsteinu, krátce byl internován v Praze na Hagiboru a nakonec v Osterode. Odtud krátce před koncem války uprchl a vrátil se do Prahy, kde se ještě asi měsíc ukrýval u své nastávající manželky. Jeho matka byla od ledna 1945 do konce války vězněna v terezínském ghettu.

Rodina zůstala po válce v Praze. Rodiče odchod do Německa odmítali, ačkoli měli řadu kontaktů na přední představitele německé sociální demokracie z předválečné doby. Do pohraničí se nevrátili a politice se nevěnovali.

Pan Körner se v červnu 1945 oženil. Uvažoval o pokračování ve studiu na české hudební akademii, bylo mu však naznačeno, že tam není žádoucí. Po celý život se hudbě věnoval profesionálně. Byl však ve výkonu svého povolání různě omezován, nemohl získat stálé zaměstnání v rozhlase, později se mu to podařilo v rámci Pragokoncertu. Nesměl mít soukromý pas, do zahraničí cestoval jen služebně. V roce 1958 byl na základě falešného obvinění odsouzen za tzv. veřejné pobuřování a strávil několik měsíců v lágru na Žatecku.
Nyní je v důchodu. Žije se svou manželkou v Praze. Děti nemají.

(Pavla Plachá)