Studená Helma

Studena_p.jpgNarátor: Helma Studená

Narozena: 13. dubna 1924

Tazatel: Jiří Opluštil

Místo a datum konání rozhovoru: Vejprty, 4. červena 2007

 

Wenzl Bartl byl nižším úředníkem v malém městě v pohraničí. Dcera Helma Studená na něj vzpomíná jako na člověka skromného a pracovitého. Přesto se i on stal terčem útoku henleinovců a byl unesen do Říše, neboť byl politickým oponentem nacionalistů (člen sociální demokracie) a nebál se pomáhat německým uprchlíkům. Zemřel v koncentračním táboře v Dachau.

 

 

Bartlovi žili ve Vejprtech blízko československo-německých hranic. Otec Wenzl Bartl pracoval jako úředník na radnici a byl členem městského zastupitelstva za sociální demokracii. Spolu se svým bratrem Franzem, který se stal dokonce ředitelem banky, pocházel ze skromných poměrů, ale vlastním přičiněním a vzděláním si zajistil dobrou pověst. Helma Studená na svého otce vzpomíná: No na ty schůze šel někam někdy, co se pamatuju, ale jinak byl dobrej člověk, každýmu psal všechno zadarmo… S manželkou Annou koupili ve Vejprtech dům a měli celkem čtyři dcery, první zemřela v dětském věku. Dalšími dcerami byla Margarete (nar. 1919), Helma (nar. 1924) a Frieda (nar. 1925).

 

Wenzl Bartl sám česky neuměl, ale dbal na to, aby se jeho dcery česky naučily, dle pamětnice: To náš tatínek chtěl, když už jsme byli jako v první republice, abysme se naučili taky česky. On na tom jako trval. Své dcery poslal proto „na handl“ nebo na část studií do vnitrozemí. Tak starší sestra Margarete ukončila středoškolské vzdělání čtvrtým ročníkem v Pardubicích (pedagogický ústav) a Helma byla „na handlu“ v České Třebové, Poděbradech a poté i na Veřejné odborné škole pro ženská povolání v Praze. Představovala si, že bude v budoucnu pracovat v mateřské škole. O politickou činnost svého otce se dcery příliš nezajímaly a samy nebyly členkami žádných sportovních nebo zájmových organizací. Rodiče kladli důraz především na jejich vzdělání.

 

Dle rodinného vyprávění napsal Wenzl Bartl ve třicátých letech protinacistickou brožuru „Die Wahrheit“, která měla popisovat poměry v koncentračních táborech v Říši. Dcery také předpokládaly, byť to nemohou doložit, že se otec také angažoval v organizování pomoci politickým uprchlíkům a Židům z Říše. Právě ze svědectví těchto uprchlíků mohla vzniknout zmíněná brožura. Vyostřování poměrů v pohraničí dokonce přimělo Wenzla Bartla k úvahám o vystěhování do Anglie. Jeho manželka však byla proti, a proto v Československu zůstali. V polovině září otce zadrželi v budově pošty ve Vejprtech (pravděpodobně ordneři), kde byl podávat dopisy, a zavlekli jej přes hranice do Říše. Tam byl předán gestapu a dostal se do věznice v Chemnitz. Když se rodina dozvěděla, že otec je ve vězení v Chemnitz, odjela Anna Bartlová za ním a snažila se manžela z vězení dostat: Prosila, že nic neudělal, že byl opravdu jenom v tý partaji… Po jejím návratu přišla zpráva, že manžel byl internován v koncentračním táboře Flossenbürg. Poté byl přesunut do Dachau, kde roku 1940 zemřel. Paní Helma vzpomíná: …celej život dělal tady na výboru v kanceláři a nebyl zvyklej na tu práci těžkou, co tam byla, …a tak byl taky dlouho nemocnej. Od zatčení v září 1938 dcery svého otce už nikdy neviděly.

 

Jedním z důsledků uvěznění a smrti Wenzla Bartla bylo ztížení finanční situace. Rodina zůstala i nadále bydlet ve stejném domě, ale jen v části a část pronajala. Poručníkem se sestrám stal „Onkel Franz“, otcův bratr. Helma musela přerušit studia v Praze, vrátila se do Vejprt a hledala si zaměstnání. Nejprve hlídala děti. Díky přátelům otce získala kancelářské místo na pracovním úřadu ve Vejprtech a potom díky strýci v bance. Skutečnost, že pracovala a vydělávala, umožnila starší sestře Margaretě dokončit pedagogický ústav a nejmladší Friedě studovat střední obchodní školu. Margareta poté směla učit, ale jen na malých vesnicích v okolí, kam až do konce války docházela pěšky z Vejprt. Rodina také měla určitý příjem z „vanových lázní“. Třikrát týdně ohřívali vodu pro zájemce o koupel, tj. zpravidla ty sousedy, kteří sami neměli koupelnu. Tak se mimo jiné Helma seznámila se svým pozdějším manželem Josefem Studeným.

 

Po válce Bartlovi rozvažovali, zda mají zůstat, nebo dobrovolně odejít, statut antifašistů získali bez komplikací. My jsme byli mladý, jako holky, sestry, tak jsme chtěli vždycky, aby se maminka i s náma odstěhovala, ale ona ne. Říkala, když chcete dobrovolně jít, tak můžete, ale se mnou ne, já z toho baráku dobrovolně nepudu. S ohledem na maminku se sestry Bartlovy rozhodly v Československu zůstat. Jejich dům byl označen za konfiskát a teprve po několika letech a získání čsl. státního občanství se svého majetku opět dobraly zpátky. Helma Studená zmínila také fakt, že se koncem padesátých let část Němců rozhodla pro dobrovolný odchod z Československa. Tak její sestra Margarete odešla do Braunschweigu v Německu roku 1958, roku 1965 odešel strýc Franz Bartl. To byl ten druhej odsun, co se pamatuju…

 

Paní Helma se již v roce 1945 seznámila s Josefem Studeným, který byl úředníkem v textilní továrně Tosta. Roku 1948 se vzali. Celý život bydleli v rodném domě paní Helmy, stejně jako její mladší sestra a maminka. Mají adoptivní dceru, která dnes žije v Německu.

 

 

Zvuková ukázka, délka 2:32


 


S rodiči 1926 Zaměstnanci města Veprty 1927 (Wenzel Bartl v 1. řadě, 4. zprava) S rodiči a sestrou Margarete 1929 Sestry Margarete, Helma a Isfried
Wenzel Bartl 1938 Dopisnice z koncentračního tábora Dachau Lékařské potvrzení z koncetračního tábora Dachau Úmrtní oznámení Wenzela Bartla
Opis úmrtního listu Wenzela Bartla Osvědčení o protifašistických postojích Wenzela Bartla