odsun
Autor: archiv

Takto tedy vypadá vstřícné gesto, které před několika týdny avizoval premiér Jiří Paroubek vůči sudetoněmeckým antifašistům, jak on to nazval, správně míněno antinacistům, jak jsme v mnoho komentářích rozebrali. Vláda vydala prohlášení a slíbila peníze na projekt jejich vyhledání a zdokumentování jejich osudů.

Problematický termín antifašisté nahradila termínem aktivní odpůrci nacismu, kteří byli po skončení druhé světové války postiženi v souvislosti s opatřeními uplatňovanými v Československu proti tzv. nepřátelskému obyvatelstvu.

Vláda vyslovila své uznání antinacistům a vyjadřuje jim omluvu a slibuje dokumentaci jejich osudů. Není to tedy mnoho, co vláda prohlásila. Přesto se už příprava gesta setkala s velmi ostrým odmítnutím ze strany politiků opoziční ODS. Argumentovali zejména tím, že otázka vztahu k bývalým československým občanům německé národnosti byla už dostatečně řešena česko-německou deklarací z roku 1997. Kroky nad rámec této deklarace mohou podpořit nároky na finanční a majetkové odškodnění.

Tyto argumenty v pohotovém prohlášení prakticky zopakoval dnes také prezident republiky a čestný předseda ODS Václav Klaus. Podle něj jde o koncepčně chybné, zbytečné a prázdné gesto, které ve svých důsledcích může poškodit Českou republiku a její zájmy. Jednostranně prý znovu otevírá již jednou uzavřenou historickou kapitolu. Zároveň prezidenta znepokojuje, že vláda a ministerstvo zahraniční s ním toto prohlášení, které prezident nazývá deklarací, nekonzultovaly.

Jak už je v České republice zvykem, ústavní špičky se neshodnou na společných krocích, které směřují do zahraničí. Prezident i vláda jsou z opačného politického tábora, avšak bývá ve vyspělých zemích zpravidla zvykem, že na zásadních otázkách zahraniční politiky bývá předem dojednána shoda i mezi vládou a opozicí, tím spíše mezi ústavními činiteli. Ne tak v České republice.

Z tohoto pohledu je opravdu zarážející, že prezident tak ostře napadá vládní kroky, ale i to, že vláda s prezidentem prohlášení vůbec nekonzultovala. Spory ohledně mnoha otázek zahraniční politiky mezi vládou a prezidentem jsou ostatně na denním pořádku a žádnou snahu o dohodu není možné zaznamenat z žádné strany. Zřejmě by dohoda nebyla ani možná, stanoviska jsou příliš rozdílná, ale jak je možné, že se o to ani jedna ze stran nepokouší?

Je tu opět otázka odpovědnosti za zahraniční politiku státu, která byla mnohokrát řešena. Za tuto politiku odpovídá nade vší pochybnost vláda. Ovšem prezident zastupuje stát podle Ústavy navenek, ovšem jde o pravomoc, která spadá pod kontrasignaci předsedy vlády. Je tedy jasné, že prezident by měl zastupovat stát ve shodě s vládou.

Ovšem na druhé straně je prezident občan republiky jako každý jiný, proto mu není možné zakázat, aby měl na věci svůj názor. Problém ovšem je, že prezident dostatečně nerozlišuje svůj vlastní názor a stanovisko státu jako celku, za který je odpovědná vláda.

Ale zároveň - pokud prezident zastupuje dle Ústavy stát navenek, byť se spolupodpisem předsedy vlády, neznačí to přece zase totéž, že premiér jednoduše prezidentovi nadiktuje stanoviska, které má zastávat. Prezident není stroj, argumentuje se z Hradu.

Je tedy nabíledni, že Ústava v této věci počítá především s tím, že obě strany, prezident i vláda, budou natolik rozumnými a České republice oddanými politiky, že se prostě vždy dohodnou na společném postoji, aby zájmy státu byly zřejmé a nebylo nutné se v zahraniční dohadovat, kdo vlastně stát zastupuje. A právě toto je asi příliš, co bychom po českých ústavních činitelích mohli chtít. Výsledkem je pak nejednoznačná zahraniční politika.

V otázce německých antinacistů je to vidět docela plasticky. Takový odpůrce nacismu, který byl třeba po válce vyhnán, slyší dnes z České republiky toto: Vláda, jako reprezentant České republiky se Vám omlouvá, avšak prezident, hlava státu a zrovna tak reprezentant České republiky nikoliv, ba co víc, gesto vlády odsuzuje jako chybné. Co si z toho vzít.

Ještě pár slov ke gestu samotnému. Je to opravdu jen gesto, které prakticky nemá žádný dosah. Nezakládá žádné právo, ani žádný nárok, je to prostě jen - gesto. Se samotným problémem odsunu sudetských Němců nijak nehne kupředu. Ten je totiž na vládní úrovni opravdu uzavřen česko - německou deklarací. To ale neznamená, že česká společnost by toto historické trauma neměla už vůbec otevírat a věcně o něm diskutovat.

Vládní gesto by mohlo možná alespoň tuto diskusi oživit. Hysterické reakce mezi vládou a prezidentem, kdy už v minulých týdnech padala velmi ostrá slova, ovšem dokazují, že česká společnost pravděpodobně na takovou diskusi stále ještě není dostatečně připravena. Takže vládní prohlášení může nakonec být jen plácnutím do vody.