Stručná zpráva o archivním výzkumu v červnu 2007.
Autoři: Mgr. František Frňka, PhDr. Zdeňka Kokošková, PhDr. Jaroslav Pažout, Mgr. Monika Sedláková.

Bavorský hlavní státní archiv v Mnichově (Bayerisches Hauptstaatsarchiv München)

V oddělení pro pozůstalostí a sbírky (V. oddělení) je uložená sice malá (cca 1 krabice), ale velice zajímavá pozůstalost předválečné členky Německé sociálně demokratické dělnické strany (DSAP) Marie Gűnzl, nar. v r. 1896 ve Svatavě. Maria Günzl byla v letech 1918 – 1927 okresní předsedkyní sociálně demokratických žen v Kraslicích, poté krajskou tajemnice DSAP v Karlových Varech. Po obsazení Sudet byla vězněna v koncentračních táborech Lichtenburg a Ravensbrück. Na přelomu let 1942/43 byla propuštěna a znovu se zapojila do odbojové činnosti, pomáhala i sudetoněmeckým výsadkářům z Londýna. V prosinci 1944 byla znovu zatčena a odsouzena k trestu smrti, který už nestihl být vykonán. Po válce žila v Mnichově a v letech 1950 – 1962 působila jako poslankyně Bavorského zemského sněmu za Sociálně demokratickou stranu. V roce 2003 byla odhalena pamětní deska v Karlových Varech s jejím jménem a jmény poslanců DSAP v předmnichovském Československu Rubena de Witta a Franze Katze.
Ve fondu jsou uloženy publikované i nepublikované životopisy a autobiografické texty, brožury vztahující se k sociálně demokratickému hnutí, novinové a časopisecké články, fotodokumentace poválečného původu (album fotografií a novinových článků věnované Marii Günzl k jejím 80. narozeninám, fotografie z předávání bavorského vyznamenání) aj. Mezi zajímavé jednotliviny patří průkaz pro rasově, nábožensky a politicky pronásledované vydaný státním komisařem pro rasově, nábožensky a politicky pronásledované bavorského ministerstva vnitra nebo dopis Wenzela Jaksche obsahující potvrzení o zapojení Marie Günzl do sociálně demokratického hnutí, o jejím pronásledování a o pomoci odboji včetně sudetoněmeckých výsadkářů z 12. 10. 1946.
Prostudovány byly též některé materiály z pozůstalosti sociálně demokratického politika Willibalda Mückeho (1904-1984), poválečného státního tajemníka pro otázky uprchlíků v Bavorsku při bavorském ministerstvu práce. V tomto fondu se nachází velké množství dokumentů k problematice uprchlíků a přesídlenců ze sudetoněmeckého území, jedná se však většinou o prameny obecného rázu.
V oddělení je uložena i poměrně obsáhlá pozůstalost Waltera Bechera, významného představitele sudetoněmeckého hnutí v Bavorsku. Becher byl před válkou členem SdP, po válce pak generálním tajemníkem Sudetoněmecké rady, mluvčím Sudetoněmeckého landsmanšaftu a v letech 1965 – 80 poslancem Spolkového sněmu za CSU. Dokumenty k antifašistické problematice se zde vzhledem k politické orientaci původce nevyskytují.
Na základě inventářů byly prostudovány Sbírka plakátů (Plakatsammlung) a Sbírka fotografií (Bildersammlungen) oddělení pro pozůstalostí a sbírky. Především ve sbírce dokumentace bylo objeveno velké množství dokumentů k antifašistické problematice v předválečném Československu. Tyto dokumenty budou prostudovány při příští návštěvě, přičemž se počítá s využitím kopií některých z nich pro výstavní i publikační účely.
Z fondů státní provenience uložených v II. oddělení pro novější fondy (oddělení pro materiály z 19. a 20. stol.) Hlavního státního archivu v Mnichově se pro sledované téma jeví jako nejvýznamnější fond Zemská správa pro uprchlíky (Landesflüchtlingsverwaltung). Vedle množství materiálů vztahujících se obecně k Němcům z Československa se nachází také dosti materiálů k německým antifašistům z Československa. Jsou zde např. písemnosti týkající se zřízení Úřadovny pro péči o vyhnané antifašisty z ČSR (Betreuungsstelle für vertriebenen Antifaschisten aus der CSR), k přijetí transportů antifašistů, jejich ubytování a jiné péči, zpráva blíže neurčeného německého komunisty o špatném postavení německých antifašistů v Československu z 10. 11. 1945 atd. Některé signatury nám nebyly předloženy s tím, že na základě legislativy týkající se ochrany osobních dat podléhá jejich zpřístupnění souhlasu bavorského ministerstva vnitra.
Dále byly prostudovány inventáře k fondům Státní kancelář (Staatskanzlei), Prezidium bavorské pohraniční policie (Präsidium der bayerischen Grenzpolizei) a Ministerstvo vnitra (Ministerium des Innern). Z těchto fondů byly objednány některé materiály, v nichž se ovšem sledovaná problematika nevyskytuje. Jako potencionálně zajímavý se jeví fondy Státní komisariát pro rasově, nábožensky a politicky pronásledované (Staatskommissariat für rassisch, religiös und politisch Verfolgte) a Zemský úřad pro odškodnění (Landesentschädigungsamt), do něhož je však možný přístup pouze se znalostí konkrétních jmen.


Ústav pro soudobé dějiny (Institut für Zeitgeschichte)

Nejzajímavější z fondů této instituce je pravděpodobně pozůstalost Rudolfa Zischky (ED 196), německého sociálně demokratického funkcionáře narozeného v r. 1895. Zischka byl tajemníkem DSAP v Chebu a ve Šternberku na Moravě, v letech 1935 – 38 poslancem čs. parlamentu. Za sudetské krize byl organizátorem boje proti iredentě na severní Moravě. Na podzim 1938 emigroval do Londýna, kde působil jako vedoucí hostelu pro emigranty. V květnu 1939 odešel zklamán politikou evropských mocností do Bolívie. Od roku 1962 žil v Německu, v r. 1964 byl spoluzakladatelem Pracovního společenství bývalých německých sociálních demokratů z Československa.
V pozůstalosti se nachází celá řada materiálů k sociálně demokratickému hnutí a jeho boji proti fašismu v předválečném Československu. Za zmínku stojí především obsáhlý Zischkův text o roce 1938. Celá řada dokumentů se týká působení sociálně demokratické emigrace, především skupiny kolem Waltera Jaksche. Je zde uložena též několik dopisů Zischkových přátel z let 1938 – 1939 obsahující informace o situaci v Československu a o osudech některých německých sociálních demokratů. Velice zajímavý je záznam rozhovoru s Zischkem z r. 1972 obsahující řadu informací o antifašistickém boji německých sociálních demokratů i o Zischkově životě v bolivijském exilu.
Studovány byly i materiály z pozůstalosti Hanse Jaegera (ED 210) (1899 – 1975), německého publicisty a spisovatele, který žil v letech 1933 – 1939 v emigraci v Praze, kde se stýkal s dalšími německými antifašisty. Mimo jiné jsou zde uloženy rukopisy, články a reportáže z doby pražské emigrace, korespondence s emigrantskými organizacemi atd. Zajímavé pak jsou především Jaegerovy memoáry obsahující informace o pobytu v Praze a jeho antifašistické činnosti.


Památník koncentračního tábora v Dachau (KZ-Gedenkstätte Dachau)

V archivu koncentračního tábora byly hledány materiály k vytipovaným osobám, konkrétně k německým duchovním z českých a moravských diecézí vězněným v Dachau.
Materiály nám však byly předloženy pouze ke K. Weissovi a A. Langhansovi. V dokumentaci ke Karlu Weissovi je uložena jeho výpověď o uvěznění za organizování průvodů věřících a za nevhodné kázání při bohoslužbách v obci Albersdorf (dnes Písařova Vesce) na Tachovsku. Měli jsme možnost též studovat odbornou literaturu týkající se perzekuce duchovních za nacistického režimu. Na základě této literatury se podařilo dohledat další osoby (Peter Bioly, Hyronimus Bochina).


Archiv arcibiskupství Mnichov a Freising (Archiv des Erzbistums München und Freising)

Vzhledem ke krátkosti naší návštěvy jsme měli možnost pouze konzultovat s pracovníky archivu a seznámit se s inventářem k fondu Kardinal-Faulhaber-Archiv, který bohužel není opatřen rejstříky. Z tohoto fondu je možno při příštím pracovním pobytu v Mnichově objednat ke studiu některé signatury, které se týkají zejména pronásledování duchovních a jejich věznění v koncentračních táborech. Osobní spisy vybraných osob jsou téměř všechny s ohledem na čtyřicetiletou ochrannou lhůtou po jejich smrti nepřístupné. Celý spis z fondu Personalakten Priester III nám byl předložen pouze k osobě Rudolfa Wendolského (1887 – 1967).