Poznámka Jiřího Peňáse k podtitulu a výběru pamětníků publikace Československu věrni zůstali (Vydal Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, 2009).

Podtitul Životopisné rozhovory s německými antifašisty je přece jen trochu zavádějící, protože 60 let po válce jde spíše už o děti, které vyprávějí o rodičích. To je důležitá věc, z jaké kdo byl rodiny. Silný odpor k nacistům se vytvářel v tradičních sociálnědemokratických rodinách. V těchto kruzích také platila věrnost k republice, kterou vnímali jako "sociální a demokratickou". S komunisty se mohli shodnout na nechuti k Hitlerovi, ale lišili se právě ve vztahu k republice, jíž komunisti nic dobrého nepřáli. S nacisty si však nerozuměli ani katolíci a konzervativní a aristokratické kruhy. Málo je známá účast Němců v čs. jednotkách v Anglii i v Sovětském svazu. Pochopitelně většina sudetských Němců Hitlerovi naletěla, což byl osudová záležitost pro ně, ale i pro Čechy. Rozhovory vznikaly v rámci vládního projektu dokumentace "aktivních odpůrců nacismu" a odškodnění osob neprávem postižených poválečnými "opatřeními", čímž se myslí, že ti, kteří aktivními odpůrci nebyli (ženy, staří lidé, děti), byli postiženi právem. To je eticky velmi sporné, ale pánbůh zaplať alespoň za tohle.

Jiří Peňás, Týden 11.5.2009