Narátor: Otto Seidl
Tazatel: Tomáš Okurka
Místo a datum konání rozhovoru: Berlín, 30. dubna 2008

narozen: 3. dubna 1913

Otto Seidl se narodil 3. dubna 1913 v Kraslicích jako nemanželské dítě Richarda Seidla a Marie Wahrlichové. Rodiče se vzali až rok po jeho narození, krátce předtím, než byl otec povolán na frontu. Otto Seidl navštěvoval od roku 1919 nejprve obecnou a pak měšťanskou školu v Kraslicích, kde získal i základy češtiny. Poté šel na učení do závodu na výrobu hudebních nástrojů Vinzenz Kohlert und Söhne. V té době začal hrát na flétnu.

Rodina byla chudá a do obzvláště těžké situace se dostala, když v době hospodářské krize přišel o práci Otto i jeho otec, který pracoval v továrně na hračky. Pouze matka vydělávala výrobou výšivek. Otto se již v raném mládí začal politicky angažovat v sociálnědemokratické straně. To byla ostatně rodinná tradice, neboť sociálním demokratem byl již v 70. letech 19. století jeho dědeček, později i otec, matka a bratr. Otto byl od roku 1928 členem Socialistické mládeže (mládežnická organizace sociálních demokratů) a v roce 1930 se stal jejím předsedou v Kraslicích. V roce 1935 mu strana poskytla placené místo kolportéra sociálnědemokratických novin Volkswille. V mládežnické organici strany se seznámil také s Franziskou Kohlertovou, s níž se v roce 1937 oženil.

V roce 1938 byl účastníkem ostrých střetů s henleinovci v Kraslicích. Jejich vyvrcholením byla manifestace SdP na konci srpna, na níž měl hovořit Konrad Henlein. Členům Republikanische Wehr a dalším antifašistům se podařilo akci narušit a plánovanému projevu zabránit. Během září se pak každý večer scházeli v místním Lidovém domě, aby jej chránili před útoky henleinovců a radili se o dalším postupu. 22. srpna zde padlo rozhodnutí, že antifašisté musí z Kraslic okamžitě odejít. Otto Seidl tak zcela bez přípravy opustil své rodné město a znovu jej mohl navštívit až po více než 50 letech.

Odešli nejprve pěšky asi 30 kilometrů za linii pohraničního opevnění do Chodova, kde byl zřízen uprchlický tábor, a poté byli přesunuti do Písku. Zde jim začátkem října čeští četníci řekli, že budou přepraveni zvláštním vlakem k jazykové hranici, kde se bude konat plebiscit o připojení k Německu. Tento vlak však ve skutečnosti mířil do Chebu, který byl již v té době obsazen německou armádou. Otto Seidlovi spolu s jeho ženou a několika dalšími lidmi se podařilo ve Stříbře z vlaku vyskočit a uprchnout zpět do vnitrozemí. Ostatní muži včetně Ottova staršího bratra Maxe a otce byli v Chebu okamžitě zatčeni a posláni do věznic a koncentračních táborů.

Otto Seidlovi a jeho ženě se podařilo s pomocí českých přátel dostat do Prahy, kde se v centrále německé sociální demokracie registrovali jako antifašisté a získali status uprchlíků. V prosinci byli zařazeni do transportu do Švédska a přes Polsko a Rigu dorazili na Štědrý večer 1938  do Stockholmu. Zde byli nejprve umístěni do uprchlického tábora u města Eskilstuna a později dostali v tomto městě byt. V srpnu 1939 se jim narodil syn Sven. Peníze dostávali nejprve z fondu pro uprchlíky, později získal Otto práci obchodě s hudebními nástroji. Vedle toho hrál na flétnu v několika orchestrech. V roce 1942 se stal učitelem v hudební škole, jímž byl až do odchodu do důchodu v roce 1978.

Ve švédském exilu neměl Otto Seidl možnost zapojit se významněji do protinacistického odboje. Byl však členem švédské Treuegemeinschaft Sudetendeutscher Sozialdemokraten, jejímž centrem byla Eskilstuna. Sledoval také pozorně diskuse o tom, jak bude po válce naloženo s Němci z Československa. Sám jakožto přívrženec Wenzela Jaksche rozhodně odmítal kolektivní potrestání všech Němců i plány na jejich poválečné vysídlení. Ačkoli měl přátelský vztah s vyslancem československé exilové vlády ve Stockholmu, sdělilo mu a jeho ženě velvyslanectví v roce 1944, že jsou kvůli německé národnosti „propuštěni ze státního svazku československého“. V roce 1948 obdrželi švédské státní občanství a s ním i možnost navštívit po deseti letech své příbuzné. Rodiče Otto Seidla opustili v roce 1946 antifašistickým transportem Československo a usadili se v Bavorsku, bratr Max je následoval o rok později. Rodiče i bratr zemřeli v letech 1956 a 1957.

Otto Seidl se nadále angažoval v Treuegemeinschaft a v roce 1978 se stal jejím předsedou, jímž je dodnes. Zasadil se také o navázání partnerství mezi Eskilstunou a Erlangenem. Československo směl navštívit až po pádu komunistického režimu.

Po rozvodu se svojí první ženou Franziskou v roce 1950 se o dva roky později oženil podruhé (manželka Britta). Po ztroskotání druhého manželství v polovině 70. let žil s Monikou Sandbergerovou, ani tento vztah však nepřetrval. Otto Seidl má celkem 6 dětí a 7 vnoučat. Žije dodnes v Eskilstuně a na svůj věk je obdivuhodně čilý a aktivní.

(Tomáš Okurka)