Orální historie v projektu arrow projekt arrow osoby 
Sobota, 23 září 2017

Seidl Otto Tisk

Narátor: Otto Seidl
Tazatel: Tomáš Okurka
Místo a datum konání rozhovoru: Berlín, 30. dubna 2008

narozen: 3. dubna 1913

 

 

 

Otto Seidl se narodil 3. dubna 1913 v Kraslicích jako nemanželské dítě Richarda Seidla a Marie Wahrlichové. Rodiče se vzali až rok po jeho narození, krátce předtím, než byl otec povolán na frontu. Otto Seidl navštěvoval od roku 1919 nejprve obecnou a pak měšťanskou školu v Kraslicích, kde získal i základy češtiny. Poté šel na učení do závodu na výrobu hudebních nástrojů Vinzenz Kohlert und Söhne. V té době začal hrát na flétnu.


Rodina byla chudá a do obzvláště těžké situace se dostala, když v době hospodářské krize přišel o práci Otto i jeho otec, který pracoval v továrně na hračky. Pouze matka vydělávala výrobou výšivek. Otto se již v raném mládí začal politicky angažovat v sociálnědemokratické straně. To byla ostatně rodinná tradice, neboť sociálním demokratem byl již v 70. letech 19. století jeho dědeček, později i otec, matka a bratr. Otto byl od roku 1928 členem Socialistické mládeže (mládežnická organizace sociálních demokratů) a v roce 1930 se stal jejím předsedou v Kraslicích. V roce 1935 mu strana poskytla placené místo kolportéra sociálnědemokratických novin Volkswille. V mládežnické organici strany se seznámil také s Franziskou Kohlertovou, s níž se v roce 1937 oženil.


V roce 1938 byl účastníkem ostrých střetů s henleinovci v Kraslicích. Jejich vyvrcholením byla manifestace SdP na konci srpna, na níž měl hovořit Konrad Henlein. Členům Republikanische Wehr a dalším antifašistům se podařilo akci narušit a plánovanému projevu zabránit. Během září se pak každý večer scházeli v místním Lidovém domě, aby jej chránili před útoky henleinovců a radili se o dalším postupu. 22. srpna zde padlo rozhodnutí, že antifašisté musí z Kraslic okamžitě odejít. Otto Seidl tak zcela bez přípravy opustil své rodné město a znovu jej mohl navštívit až po více než 50 letech.


Odešli nejprve pěšky asi 30 kilometrů za linii pohraničního opevnění do Chodova, kde byl zřízen uprchlický tábor, a poté byli přesunuti do Písku. Zde jim začátkem října čeští četníci řekli, že budou přepraveni zvláštním vlakem k jazykové hranici, kde se bude konat plebiscit o připojení k Německu. Tento vlak však ve skutečnosti mířil do Chebu, který byl již v té době obsazen německou armádou. Otto Seidlovi spolu s jeho ženou a několika dalšími lidmi se podařilo ve Stříbře z vlaku vyskočit a uprchnout zpět do vnitrozemí. Ostatní muži včetně Ottova staršího bratra Maxe a otce byli v Chebu okamžitě zatčeni a posláni do věznic a koncentračních táborů.


Otto Seidlovi a jeho ženě se podařilo s pomocí českých přátel dostat do Prahy, kde se v centrále německé sociální demokracie registrovali jako antifašisté a získali status uprchlíků. V prosinci byli zařazeni do transportu do Švédska a přes Polsko a Rigu dorazili na Štědrý večer 1938  do Stockholmu. Zde byli nejprve umístěni do uprchlického tábora u města Eskilstuna a později dostali v tomto městě byt. V srpnu 1939 se jim narodil syn Sven. Peníze dostávali nejprve z fondu pro uprchlíky, později získal Otto práci obchodě s hudebními nástroji. Vedle toho hrál na flétnu v několika orchestrech. V roce 1942 se stal učitelem v hudební škole, jímž byl až do odchodu do důchodu v roce 1978.


Ve švédském exilu neměl Otto Seidl možnost zapojit se významněji do protinacistického odboje. Byl však členem švédské Treuegemeinschaft Sudetendeutscher Sozialdemokraten, jejímž centrem byla Eskilstuna. Sledoval také pozorně diskuse o tom, jak bude po válce naloženo s Němci z Československa. Sám jakožto přívrženec Wenzela Jaksche rozhodně odmítal kolektivní potrestání všech Němců i plány na jejich poválečné vysídlení. Ačkoli měl přátelský vztah s vyslancem československé exilové vlády ve Stockholmu, sdělilo mu a jeho ženě velvyslanectví v roce 1944, že jsou kvůli německé národnosti „propuštěni ze státního svazku československého“. V roce 1948 obdrželi švédské státní občanství a s ním i možnost navštívit po deseti letech své příbuzné. Rodiče Otto Seidla opustili v roce 1946 antifašistickým transportem Československo a usadili se v Bavorsku, bratr Max je následoval o rok později. Rodiče i bratr zemřeli v letech 1956 a 1957.


Otto Seidl se nadále angažoval v Treuegemeinschaft a v roce 1978 se stal jejím předsedou, jímž je dodnes. Zasadil se také o navázání partnerství mezi Eskilstunou a Erlangenem. Československo směl navštívit až po pádu komunistického režimu.


Po rozvodu se svojí první ženou Franziskou v roce 1950 se o dva roky později oženil podruhé (manželka Britta). Po ztroskotání druhého manželství v polovině 70. let žil s Monikou Sandbergerovou, ani tento vztah však nepřetrval. Otto Seidl má celkem 6 dětí a 7 vnoučat. Žije dodnes v Eskilstuně a na svůj věk je obdivuhodně čilý a aktivní.

(Tomáš Okurka)

 

 Měšťanka 1926 (v poslední řadě, 4. zprava)  Členská knížka Sozialistischer Jugendverband  Letní tábor Lomnice 1932  Výlet do Křemenité 1931
 Sozialistische Jugend Kraslice 1932  Členská knížka turistické jednoty Přátelé přírody  Členský průkaz Svazu dělnických volnomyšlenkářů  Členská knížka Arbeitervererein Kinderfreunde
 Domovský list  1.máj 1936 v Karlových Varech  1.máj 1939 (s flétnou)  Matčin dotazník pro antifašisty (1945)
 
 

Kontakt

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.
Vlašská 9
Česká republika
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
GPS: Loc: 50°5'12.59"N, 14°24'0.219"E