Probíhající diskuse na téma sudetských Němců postrádá jedno důležité historické téma

Po sovětské okupaci Československa se definitivně rozešel s komunistickou stranou Rakouska a její ideologií, spolupracoval pak s československým exilem a českými disidenty. Pečlivě dokumentovaný Grünwaldův text je rozdělen na dvě části. První (všeobecně historická) si všímá počátků formujícího se odboje proti nacismu na sudetoněmeckém území od předmnichovského období, samotného Mnichova s odtržením sudet od Československa až k represáliím proti Hitlerovým odpůrcům. Autor dokládá vznik a provoz koncentračních táborů, v nichž byli mnozí (i sudetští Němci, sociální demokraté, komunisti, katolíci (včetně duchovních) uvězněni.

Zvlášť podrobně jsou vylíčeny a časově rozděleny jednotlivé etapy od vypuknutí druhé světové války až do jejího konce, zejména s okolnostmi, které vedly k vysídlení sudetských Němců. Zmíněno je i působení sudetoněmeckého exilu a jeho vztahy k československé exilové vládě i prezidentu Eduardu Benešovi. Mimořádnou pozornost z hlediska dneška si zaslouží kapitola o konci války a o osudech sudetoněmeckých antifašistů.

Součástí výsledků Postupimské konference o přesídlení 15 milionů Němců v Evropě byl článek 14, podle něhož se tak mělo stát lidským a spořádaným způsobem. Vedle četných protestů proti rozhodnutím v Postupimi tak nechyběly hlasy, podle nichž vysídlení bylo lidštější, než poslat sudetské Němce do koncentračních táborů, kde by byli vystaveni hladu a týrání. Druhý díl Grünwaldovy knihy líčí podrobnosti sudetoněmeckého odboje proti nacismu s podrobnými statistikami podle okresů. Po Mnichovské dohodě uprchlo z území Sudet, do Čech a na Moravu 100 tisíc osob z politických důvodů. Navíc podle židovských pramenů opustila sudety z obav před rasovým pronásledováním 20 až 30 tisíc Židů.

Mezi uprchlíky převažovali členové Německé sociální demokracie, KSČ, a katolíci. Někteří z uprchlíků šli dále do exilu na západ, někteří na východ. A zároveň na území sudet docházelo k zakládání bojových skupin. Nejvíce (88) jich vzniklo i v severozápadních Čechách, nejméně 8 na Jihu Čech a v samotné Praze, kde existovaly samy 4 skupiny. Leopold Grünwald uvádí i statistiku pronásledování katolické církve v Sudetech. 85 kněží bylo deportováno do koncentračních táborů, kde jich 23 zahynulo. Na následky hrubého násilí při zatýkání Gestapem a pokusu o útěk zemřel např. farář i ze Stojetic a podobně farář Jakeš z Březové.

Seznamy obětí zachycují jména a původní bydliště popravených a na následky zemřelých sudetských Němců, kteří se podíleli na odboji proti nacismu. Obětmi se stali intelektuálové, dělníci, úředníci, čtyřčlenná rodina Hánova a mnoho dalších. Mezi příčinami poprav figuruje např. přizpůsobení rozhlasového přístroje pro poslech západních stanic, ve zdůvodnění rozsudků smrti pak nejčastěji velezrada a pomáhání nepříteli. Počty pronásledovaných sudetských Němců jdou do mnoha set obětí. Ještě na sklonku války byli sudetoněmečtí a také karpatoněmečtí antifašisti popravováni v koncentračním táboře Maudhausen.

V úvodu své knihy se autor Leopold Grünwald vyjádřil kriticky k vysídlení sudetských Němců. Současně svým svědectvím chtěl přispět k nápravě falšování dějin, kde se nečiní rozdíl mezi fanatickými příznivci nacistického režimu a jeho obětmi, mezi viníky a nevinnými. Grünwald byl toho názoru, že na antifašistickém odboji v Německu a Rakousku s přihlédnutím k relaci počtu obyvatel se rozhodně nepodílelo více lidí, než tomu bylo na území Sudet.

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/41375