Orální historie v projektu arrow projekt arrow osoby 
Úterý, 21 listopad 2017

Sedláčková Herta Tisk
Přejít na obsah
Sedláčková Herta
Strana 2

Narátor: Herta Sedláčková narozena: 21. dubna 1923

Tazatelé: David Weber a Barbora Čermáková
Místo a datum konání rozhovorů: Odry, 1. rozhovor – 20. července 2007, 2. rozhovor – 28. srpna 2007

 

 

Herta Sedláčková, původem z Oder, se během 2. světové války aktivně zapojila do protifašistického odboje, když pomáhala válečným zajatcům. Byla zatčena a hrozil jí i trest nejvyšší. Zachránila se pouze díky tomu, že blížící se konec války přerušil soudní proces. Po válce zůstala v Československu.

 

Paní Herta Sedláčková (roz. Stachová) se narodila 21. dubna 1923 v Odrách, městečku na severní Moravě s převahou německého obyvatelstva. Její rodiče pracovali v největší místní továrně, gumárenském podniku Optimit. Otec Hermann Stach byl vyučený zámečník, předsedal závodní radě a aktivně se účastnil společenského dění dělnických spolků. Společně s dalšími založili už na začátku dubna 1921 v Odrách komunistickou stranu. Také matka Elizabeth (Elsa) byla veřejně činná. Podílela se na dělnickém odborovém hnutí a jako členka odborů byla v roce 1935 vyslána do Sovětského svazu.

 

Dětství Herty Stachové se odehrávalo v prostředí dělnických mládežnických spolků, které našly své přístřeší v nově vybudovaném Dělnickém domě. Po vzoru rodičů se aktivně zapojovala do kulturních a sportovních akcí. Základního vzdělání se jí dostalo na místní německé škole, ale na pokračování ve studiu chyběly rodině prostředky. V patnácti letech tedy nastoupila do práce jako kancelářská síla v Optimitu.

 

Události Mnichova a obsazení Sudet celou rodinu zasáhly. Moment příjezdu německé armády do Oder 10. října 1938 popisuje pamětnice následovně: Byli jsme na louce na kopci nad městem a sušili otavu pro králíky. Seděli jsme na louce a pozorovali, jak přijíždí Němci na náměstí – a brečeli. Taková je moje vzpomínka na ,osvobození´. Stachovi uvažovali také o emigraci, ale zmatek a bezvýchodnost německých utečenců ve vnitrozemí přiměla otce k rozhodnutí, že bude lépe zůstat v Odrách. Matka, vždy radikálnější než otec, reagovala na vyostřené politické poměry tím, že také vstoupila do komunistické strany. Poprvé byla zatčena týden po zabrání Sudet a Stachovi se ihned ocitli pod kontrolou gestapa.

 

Skutečnost, že se rodina Stachova zapojila do protifašistického odboje, vyplývala z jejich politického přesvědčení a z přirozené autority, které se těšil otec mezi straníky i nestraníky. Brzy začali s přáteli organizovat podporu pronásledovaným rodinám. Z obavy před prozrazením vytvořil Hermann Stach pouze malou místní skupinu, do které patřily i manželka a dcera. Po vypuknutí války a porážce Polska byli v zajateckých táborech v okolí Oder umístěni nejprve zajatí Poláci, poté Britové. Stachovi začali zajatcům pomáhat. Britští zajatci je dokonce tajně navštěvovali doma, aby zde poslouchali zahraniční rozhlas. Nejvíce pomoci však Stachovi prokázali ruským zajatcům. Ti strádali materiálně nejvíc. Odbojáři přinášeli zajatcům jídlo, sháněli civilní oblečení i zbraně.

 

V červnu 1944 dokonce Elsa s dcerou Hertou pomohly čtyřem sovětským zajatcům k útěku. Očekávaly, že se osvobození Rusové brzy přidají k partyzánům a odejdou do Beskyd. Zajatci však svůj odchod z okolí Oder zdržovali, až byli nakonec dopadeni a při konfrontaci Elsu Stachovou prozradili. Zatčena byla i Herta a další členové rodiny vyjma otce, neboť ten v té době už sloužil u německého námořnictva. Obě ženy byly drženy ve věznici v Novém Jičíně, kde měly čekat na převezení k lidovému soudu do Berlína. Po krutých výsleších Elsa Stachová, hlavní obžalovaný v připravovaném procesu, zemřela. Hertě umožnili, aby se s matkou rozloučila: Strčili mě do její cely, hodili mi maminčiny šaty, že jí je můžu oblíct. Tak jsem ji oblékla a sama dala do rakve. Bylo to otřesné.

 

Proces s odbojáři, kteří pomáhali zajatcům, se s ohledem na blížící konec války už nekonal. Někteří vězni byli před postupující frontou odvezeni do Bavorska, například Hertina babička a teta. Sama Herta zůstala v novojičínském vězení až do 2. května 1945. Těsně před příchodem Rudé armády vězně propustili a osvobození zažila Herta už v Odrách.

 

Hermann Stach se vrátil ze zajetí teprve v březnu 1946. S uznáním své protinacistické činnosti neměla Herta Stachová problém ani u nového českého vedení města. Získala statut antifašisty, mohla v Československu zůstat a krátkou dobu také pracovala na Národním výboru v Odrách. Rodina se však nevyhnula zákonným opatřením: byl jim dočasně zkonfiskován majetek, nemohli se účastnit voleb roku 1948, museli žádat o vrácení občanství. Problematicky také sháněli práci. Brzy po válce poznala Herta mezi zaměstnanci nové české správy Leopolda Sedláčka, svého životního partnera, v roce 1946 se jim narodila dcera Evelína a v únoru 1948 se za něj provdala. Později přišel na svět ještě syn Petr.

 

Herta Sedláčková pracovala po celý život v dělnických a administrativních profesích, v mlékárně a v Optimitu. Vychovala dvě děti a žije v domě po rodičích v Odrách.

 



 
 

Kontakt

Ústav pro soudobé dějiny AV ČR, v.v.i.
Vlašská 9
Česká republika
Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny
GPS: Loc: 50°5'12.59"N, 14°24'0.219"E